Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zobcová flétna :je dechový nástroj, patří do kategorie dřevěných dechových nástrojů. Do této kategorie patří i zobcové flétny vyrobené z umělých hmot - řadí se sem pro své zvukové vlastnosti. Zobcová flétna pochází z lidové píšťaly a má obdobnou konstrukci. Hráč fouká do naústku, vzduch se v resonanční komoře dělí na dva proudy, z nichž jeden flétnu opouští štěrbinou a vibrující druhý prochází rovnou trubicí. Podobnou konstrukci mají píšťaly varhan. Otvory navrtané v trubici se zakrývají nebo odkrývají hráčovými prsty, u větších nástrojů pomocí klapek, čímž se reguluje výška tónu.Zobcové flétny jsou laděny většinou na C nebo F. Skutečně kvalitní hra na zobcovou flétnu je stejně náročná, jako na jakýkoliv jiný hudební nástroj. Zobcová flétna má menší dynamické rozpětí než jiné hudební nástroje, hráč jej musí znát a počítat s tím, že pracuje s daleko jemnějšími dynamickými rozdíly. Z tohoto důvodu se zobcová flétna na čas ztratila z koncertní praxe a přestalo se pro ni psát (obvykle používaným nástrojem byla ještě v době baroka). V současné době se hra na zobcovou flétnu učí na konzervatořích, probíhají výzkumy, jejichž závěry s sebou nesou významné důsledky pro techniku hry a výuku, píší se opět skladby, určené pro zobcovou flétnu. Mezi špičkové ansámbly zobcových fléten patří například Flanders Recorder Quartet nebo Amsterdam Loeki Stardust Quartet.

http://wikipedia.infostar.cz/f/fl/flute.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%AD%C4%8Dn%C3%A1_fl%C3%A9tna

Příčná flétna :je dechový dřevěný nástroj (ačkoli se dnes příčné flétny vyrábějí téměř výhradně z kovu, její stavba a zvukové vlastnosti ji stále řadí k dřevěným dechovým nástrojům). Je tradičně zastoupena ve všech symfonických, dechových i komorních orchestrech, velké využití má i komorní hudbě, v menší míře se používá i v jazzu.Příčné flétny se po staletí vyráběly ze dřeva, první zlatou flétnu zkonstruoval v roce 1869 Louis Lot. Nejkvalitnější flétny se dnes vyrábí ze zlata nebo stříbra, obvyklejší materiály jsou niklová mosaz nebo speciální druhy ocelí (často navíc postříbřené). Flétny mohou být zhotovené také z poněkud exotičtějších materiálů jako zinek, mosaz, titan a podobně, nejlevnější modely pro začátečníky se mohou vyrábět z hliníku.Příčné flétny jsou asijského původu a v Evropě se poprvé objevily ve 12. století. Předchůdcem příčné flétny je příčná píšťala (též švýcarská nebo polní), která se vyráběla ze zimostrázového dřeva a měla krátkou válcovitou trubici. V 16. století se zvětšila její mensura, v 17. a 18. století se stala vícedílným nástrojem s opačným kónickým vrtáním (zužování od retného otvoru ke konci) a stala se součástí orchestrů (v této době už lze hovořit o přímém předchůdci příčné flétny).

http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%AD%C4%8Dn%C3%A1_fl%C3%A9tna

Panova flétna je dechový nástroj, flétna, bez štěrbiny. Na celém světě na ni hrají národy a každý si ji trochu přizpůsobil. Název dostala podle řeckého boha pastvin a ochránce stád, který hrál na rákosovou píšťalu. Tento bůh podobný koze se jmenoval Pan.Již v období Tří států. / 1. st. před n. l. - 7. st. n. l. / je v Koreji doložena Panova flétna so . Dnes má šestnáct bambusových píšťal vložených do plochého dřevěného pouzdra stejného tvaru, jaký má její čínský protějšek pchaj-siao.Pouzdro bývá pestře pomalováno a tvarem připomíná bájného ptáka fénixe.
V Austrálii hrají hlavně na nosové flétny, ale Panova je zde také - osmi píšťalová .Zvláště rozšířena je v Moldávii a Muntánii. V podobě, v jaké se na ni dnes hraje v Rumunsku, se skládá z osmi až dvaceti čtyř dřevěných trubiček různé délky, ale stejného průměru, které jsou na dolních koncích uzavřené a podle velikosti spojené zahnutou objímkou. Způsob vyluzování tónů i způsob hry na nai, z arabského náj, je stejný jako u většiny Panových fléten.

http://referaty-seminarky.cz/panova-fletna/

Altová flétna : Skládá se ze tří částí (hlavice, korpusu - těla a nožky - patky), jak tomu je u všech zobcových fléten. Její rozsah je od tónu f1 po tón c4. Podle konstrukce zobcové flétny (altovou rovněž) dělíme na německý a barokní druh hmatu. Liší se velikostí dírky pro pravý prostředník. Je-li tato třetí dírka zdola nejmenší ze všech, jedná se o nástroj německého hmatu, v němž se čtvrtý diatonický tón (pro soprán f1, u altu b1) hraje se třemi posledními dírkami odkrytými. Naopak je-li tato dírka největší, jedná se o barokní hmat, hraje se tento tón ukazovákem a prsteníkem pravé ruky. Existuje mylný názor, že barokní hmat poznáme podle dvojdírek (umožňují čistou intonaci), našli bychom však barokní hmat bez dvojdírek a německý hmat, který je má. Ačkoliv je německý hmat snazší, narozdíl od barokního hmatu na něm nelze některé tóny čistě vyladit. Německý hmat vznikl proto, že hudební nástrojáři z Markneukirchenu, kteří nevěděli, jak se hraje čtvrtý diatonický tón, zmenšili třetí dírku zdola, aby nástroj ladil. Pokusy, aby všechny flétny měly jednotné hmaty, narazily na skutečnost, že výchozím nástrojem rodiny fléten není soprán či tenor, ale alt, pro který také existuje bohatá literatura. Barokní hudba totiž z fléten převzala pouze altovou, v několika málo případech také sopraninovou (flautino, ottavino). Party pro altovou flétnu (nazývanou flauto nebo flauto dolce - flétna sladká, líbezná) skládali Georg Philipp Telemann, Johann Sebastian Bach či Georg Friedrich Händel. Pro příčnou flétnu se důsledně používal název flauto traverso. Altová flétna vyžaduje vyšší nároky na dechové schopnosti hráče. Proto malé děti hrají na flétnu sopránovou. Podle studie hru na altovou flétnu zvládají urostlejší děti kolem 10 let. Proto byla sopránová flétna nástrojem dětí a altová učitelů. Abychom na ni mohli hrát, potřebujeme také větší ruce. Proto i pro některé dospělé zůstane hra na altovou flétnu nemožná.

http://nefeplus.blog.cz/0805/altova-zobcova-fletna

 

 Tenorová flétna :je velmi často se využívána jako druhý hlas k flétně altové v barokní a renesanční hudbě, dnes je upřednostňována jako flétna sólová. Její délka je 65cm a šířka u většího hrdla je asi 12cm. Většinou je tato flétna třídílná (hlavice, tělo a patka) a vždy je opatřena dvojklapkou pro C a C#.

Sopraninová flétna: je z celé flétnové rodiny nejpoužívanější flétnou ve vysokém ladění. Její délka je 22cm a šířka u většího hrdla je asi 5cm. Díky těmto parametrům vzniká v korpusu flétny vysoká frekvence vzduchového válce. Většinou je tato flétna dvoudílná (hlavice a tělo ).

Basová flétna: je poslední nejčastěji užívanou flétnou. Flétny s hlubším laděním se u nás používají velmi málo, častou příčinou je totiž jejich vysoká cena. Její délka je zhruba 100cm a více, šířka u většího hrdla je asi 18cm. Flétna je často třídílná nebo čtyřdílná (hlavice, 2x tělo a patka) Pro její značnou velikost je opatřena klapkami nejen na posledních dvou tónech ,ale i na těle.Velký bas je nejčastěji je využíván ve velkých orchestrech zobcových fléten, kde je pro interpretaci klasických skladeb velmi potřeba nebo se užívá také v etnické hudbě. Je oblíbený i v kvartetech fléten při úpravách barokních děl a dále se velmi často užívá v moderní hudbě pro zobcové flétny. Flétna je vícedílná, opatřena z vetší části klapkovým systémem a (nastavitelným) esíčkem. Je dlouhá cca 130cm.

Kontrabasová flétna: je spíše atraktivní zobcovou flétnou, která přitahují svoji pozornost především svoji velikostí a celkovým vzhledem. Je plně vybavena klapkovým systémem a esíčkem pro větší pohodlnost při hraní. Člověk při hře na tento nástroj většinou stojí a flétnu má opřenou o zem. Její délka je neuvěřitelných 185 cm. Existují i flétny hlubšího ladění: Sub-kontrabasové i sub-sub-kontrabasové.